Dej každému dni šanci, aby se mohl stát tím nejkrásnějším ve Tvém životě.

Nádhera mého života... Asi tušíte, o čem bude tento blog...ano, správně, o všech radostech a nádherách mého života. Osobně se považuji za nejšťastnějšího člověka na světě. Najdete zde všechno, co mě více či méně zajímá a co tvoří můj život, s jedinou výjimkou, a tou jsou Orlické hory. Věnovala jsem jim samostatný blog, který najdete pod tímto odkazem: Po západu slunce... Potěšíte mě, když se budete vracet a nalézat zde inspiraci pro svůj život.

Vaše Lady In Brown






Březen 2017

Dubnová Xantypa a HISTORY revue

29. března 2017 v 22:51 | Lady In Brown |  Knihy, časopisy a knihovna
Xantypa

Dubnová Xantypa přišla dřív, než jsem čekala...a opět je plná zajímavého počtení. Mě zaujala především vzpomínka na před pár dny zesnulého kardinála Vlka, ačkoliv jsem byla zklamaná z toho, že to bylo jen na dvoustraně a vlastního textu, který byl střípky z nedávného rozhovoru, který s ním ještě udělali, tam bylo tak na třetinu. Zbytek zabralo několik fotografií. To bylo první, co jsem přečetla. Pak jsem si nalistovala rozhovor s kynologem Jaroslavem Sedlákem, který cvičí záchranářské psy. Ten mám ještě nedočtený... Další zajímavé kousky: pašijové hry ve Slovinsku, Velikonoce v Horní a Dolní Lužici, režisér Hynek Bočan, herečka Magdaléna Borová, Leoš Válka a jeho DOX, rozhovor o knize Rubikova kostka...mimochodem, týká se protikomunistického protestu v Plzni v červnu 1953. No, bude toho určitě ještě víc...Xantypa stojí za přečtení, kromě rubriky Hvězdy o nás, celá.

A tady přidávám editorial šéfredaktorky Michaely Gübelové: Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová. Občas se domů z redakce vrátím tak nějak vycucnutá, ten pocit asi znáte všichni. V takovém případě si ráda jako relax pustím dobrý film. Stalo se mi to nedávno, zkusila jsem televizi. Kriminalista: Stíny minulosti, další: Na stopě, přecvakávám: Vražedná čísla, následující: Smrt na dálnici, přepínám: Castle na zabití, cvakám dál: Vymítač ďábla, další program: kriminálka Oddělení kybernetiky, Slovenská vlna: Vrah zo záhrobia, ještě přepínám: Stíny horkého léta - žádná idylka, zkouším poslední program, který mám: Dobývání Měsíce - což mi zní taky příliš agresivně. Žádná něha, žádné dobré drama, žádná komedie, jen zločiny a vraždy… Takže i když živím, přepínat už nemám na co… abych parafrázovala scénu z Knoflíkářů. Jestli se vám zdá, že přeháním, mrkněte na internet a snadno zjistíte, že přesně takový byl televizní program českého okruhu 13. března. Předtím samozřejmě "nakládačka" všech negativních zpráv z domova i ze světa. Sáhla jsem tedy po dobrém filmu na CD a přitom si pomyslela, jak hezkou práci my v Xantypě děláme, když se naopak snažíme představovat osobnosti, které něco dokázaly, dělají takové činy, aby bylo na světě líp, myslí pozitivně a jsou na světě rádi v tom vyměřeném čase. V této Xantypě je to např. pěvkyně Dagmar Pecková, režisér Hynek Bočan, autor komiksů Karel Jerie nebo slovenský publicista Alexander Balogh, který napsal knihu o čestném muži Jánu Langošovi, ten už ale mezi námi bohužel není, právě tak, jako kardinál Miloslav Vlk…

Krásné jaro s Xantypou vám přeje

Michaela Gübelová



HISTORY revue

HISTORY revue jsem si koupila v pondělí, protože na obálce se opět psalo o mém oblíbeném tématu, nacismu a 2. světové válce. A našla jsem tam několik článků na toto téma. Např. Malá válka - Podvedl Hitler Slováky?, 9. díl seriálu Slavné manželské páry o Adolfu Hitlerovi a Evě Braun, či o Stalinově neuskutečněném vojenském útoku na Německo. Za zmínku ale stojí i další články, např. o útěcích za železnou oponu, nejkrásnějších hradech Evropy, zlatých horečkách nebo o otci telegrafu a lístku na Titanic.




Hřbitov v Letohradě

25. března 2017 v 22:32 | Lady In Brown |  Hřbitovy
Hřbitov v Letohradě se nachází jihozápadně od centra města, v nadmořské výšce okolo 400 metrů, pod kaplí sv. Jana Nepomuckého na Kopečku. Přístup z Václavského náměstí je buď zámeckým parkem, nebo se pokračuje Komenského ulicí a odbočí se vlevo do Svatojánské ulice (modrá nebo červená turistická značka).

V den, kdy jsem následující fotografie pořizovala, bylo zataženo, proto jsem se rozhodla fotit v BW režimu. Na první fotografii je hrob rodičů P. Karla Výprachtického, který mě křtil.

GPS souřadnice: 50.0352597 N, 16.4933075 E


























Dětský hlas

25. března 2017 v 21:13 | Lady In Brown |  Pro-life
Dnes se v Církvi slaví slavnost Zvěstování Páně. U nás v České republice se v tento den modlíme za úctu k počatému životu. Kdysi jsem někde četla nádhernou básničku, kterou nenarozené dítě promlouvá ke své mamince, tak Vám ji zde nabízím.

DĚTSKÝ HLAS

K.Kapoun

Maminko, ty mě nechceš?
Necháš mě zemřít, než se narodím?
Vždyť ani nevíš, jsem-li dcera nebo syn.
A což jsem z lásky nevzešel? Jen vzpomeň,
jak vyznávalas lásku komusi.
Tma chodila jak noční hlídka kolem,
milence nikdo vidět nemusí.

Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že máš příliš malý byt?
Mohu se jenom v koutku přikrčit.
Však tolik lidí spalo kdysi venku,
když z domu zbyly trosky tesklivé!
Maminka skryla dítě pod halenku
a vyšla ze sklepa jak z jeskyně.

Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že vezmu si víc lžiček?
Vždyť já bych z odrobinek jenom žil,
jak žije vrabec prosebníček.
Natrhal bych si lesních ostružin.
Za války kdysi jedli lidé kořínky
a matka přece dala dítě do plínky.

Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že uberu ti krásy?
Já si tě celou přemaluji jen.
A jestli trochu krásy nasbírám si,
zhlížej se ve mně každý den,
jak v dítěti se zhlíží matka,
nemusíš ani hledět do zrcátka.

Maminko, ty mě nechceš?
A co když budeš chtít vody podat
a osamělá marně zvoláš stokrát?
A co když zmenšíš se na stařenku,
kdo se tě zeptá: Maminko, co je ti?
Kdo s tebou, třeba chromou, půjde venku?
A komu umřeš jednou v objetí?

Maminko, ty mě nechceš?
Tak rád bych spatřil nejhezčí dva šperky,
zlaté slunko a pozlacený měsíček.
Tak rád bych viděl sýkorky a čejky,
když vykukují z hnízd jak z jesliček.
Tak rád bych viděl růži, oblak, nebe
a nejvíc tebe, maminko má, tebe.

Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že tatínka mít nebudu?
Můžeš mi lhát, že odešel nám do války,
že výstřel roztrhl vás jak pár holubů,
že zanechal ti dopis, brož a korálky.
Nepřiznávej se, že jste se rozešli.
Až půjdeš do práce, tak dáš mě do jeslí.

Maminko, ty mě nechceš?
Snad najdu proti rakovině lék,
i proti stárnutí, a začnu nový věk.
Popluji k hvězdám na kosmické lodi.
Pro kmín ti půjdu pěšky, jak se chodí.
Kosmický světáček už budu snad.
Domů se vrátím s tebou polaskat.

Říkej mi táto

22. března 2017 v 23:16 | Lady In Brown |  Hitparáda songů

Jarní úklid v knihovně

20. března 2017 v 23:04 | Lady In Brown |  Knihy, časopisy a knihovna
Asi každá hospodyňka teď, s přicházejícím jarem a blížícími se Velikonocemi, bude drhnout, smýčit a gruntovat. A na mě to čekalo i v knihovně. Před týdnem jsem si umyla okno, které bylo za celou zimu pořádně špinavé, takže když jsem přes ně někdy fotila, bylo to dost znát. Hned pod knihovnou se totiž nacházejí parcely, na kterých se staví nové domečky, takže o prach a všelijaké nečistoty tam vážně není nouze.

Když jsem však vytáhla hadr na leštění, zjistila jsem, že to něco k nastříkání na umytá okna zůstalo doma na botníku. Takže se to muselo odložit až na dnešek. Jednou vodou jsem stáhla i podlahu, kterou jsem sice myla nedávno, ale teď k jaru je všude bláta, písku a nejrůznější špíny, takže nebylo vůbec od věci ji umýt ještě jednou.

Po dnešním dokončeném úklidu jsem se věnovala běžné agendě a potom časopisům, s jejichž evidencí konečně, po téměř půl roce, finišuji. Mám jich tam čtyři stovky, takže to nebyla žádná sranda. Ale teď už stačí srovnat je pěkně do regálu a doufat, že se najde někdo, kdo si je půjčí.

A na závěr přikládám pár záběrů:

Část časopisů v archivačních boxech...



...umyté a vyleštěné okno (doufám, že tak dlouho vydrží)...

...vlevo mám různé svíčky, svícny a aromalampu...

...vpravo část našeho vlastního fondu, konkrétně beletrie pro dospělé, která však jednou, jak doufám, skončí hezky úhledně naskládaná v regálu...





O smíchu

20. března 2017 v 20:33 | Lady In Brown |  Od života do života

Hladkoun leopardí

18. března 2017 v 20:45 | Lady In Brown |  Oceánografie
HLADKOUN LEOPARDÍ - TRIAKIS SEMIFASCIATA

Hladkou leopardí, nazývaný také žralok leopardí, je nepřehlédnutelným a dosti hojným obyvatelem většiny zálivů táhnoucích se podél pobřeží severní Kalifornie ve Spojených státech.

Má velice atraktivně zbarvené, protáhlé tělo s řadou tmavých skvrn a sedlovitých ploten, vynikajících výrazně ze základního šedohnědého zbarvení. Nápadné zbarvení z něj také dělá jednoho z nejoblíbenějších chovanců veřejných akvárií. Všechny ploutve má rozloženy způsobem charakteristickým pro moderní žraloky, ale na rozdíl od jiných druhů nemusí být v neustálém pohybu, aby mohl dýchat. Ve skutečnosti je dosti líný. Má malé, zašpičatělé zuby, které používá k chytání velice různorodé kořisti. Za potravu mu slouží ryby, rybí jikry, krevety, krabi a měkkýši.

Každý rok se hladkouni leopardí stěhují ze zátok při pobřeží do vzdálenějších vod mírného pásma severozápadního Pacifiku. Potápěči a kajakáři je mohou pozorovat nad písčitým nebo bahnitým dnem na vzdálenějších místech pobřeží. Hladkoun leopardí je neškodný, ale vzhledem k tomu, že žije společensky a stěhuje se v početných hejnech, bývá často chytán v obrovském množství.

V době dosažení dospělosti bývají samci menší než samice, ale časem je o něco přerůstají. Samice rodí každé jaro až 24 mláďat.

Fotografie: Zivazeme.cz


Fílé, zázrak zachráněný z vody

18. března 2017 v 10:14 | Lady In Brown |  Egyptologie
Fílé byl ostrov na Nilu. Zázrak vzkříšený člověkem 20. století, který jej předtím přivedl na pokraj záhuby.

Ostrov Fílé, pyšně se rozkládající před prvním nilským kataraktem, byl téměř 400 metrů dlouhý a 135 metrů široký. Ostrov se nalézal v okrajové části Egypta, jak naznačuje i jeho jméno, které je řeckým přepisem egyptského paalek, "hranice". Jeho pamětihodnosti se datují do ptolemaiovské a římské doby.

Na místě starší svatyně bohyně Eset nechal panovník Ptolemaios Filadelfos vystavět velký Esetin chrám, který patřil mezi nejkrásnější stavby své doby. Toto magické místo bylo doslova prodchnuto přítomností hrdinů egyptské mytologie. Na částečně zatopeném ostrůvku Bigga jižně od Fílé se totiž nacházel jeden z abatonů - míst, na které dopadly části Usirova těla a na něž nesměla vkročit noha smrtelníka. Místní označení Fílé, Kasr Amas al-Wogud, "zámek Amase al-Woguda", je zase inspirováno hrdinou Tisíce a jedné noci Amasem al-Wogudem, který podle egyptské verze následoval svou milou až do této rajské zahrady.

Největší rozkvět ostrova nastal v 1. stol. po Kr. Dlouho to byl také ostrůvek odporu vůči křesťanství. Esetin kult, který v římské době nabyl na významu, přitahoval až do druhé poloviny 5. stol. zástupy poutníků mířících sem z nejvzdálenějších koutů Říše. Chudí i mocní přicházeli vzdát bohyni úctu.

Na reliéfech v Traianově kiosku, který sloužil jako stanoviště posvátné bárky při náboženských procesích, se nechal sám císař zpodobnit, jak vzdává úctu Esetě, Usirovi a Horovi. Na začátku 6. stol. vyslal císař Justinián byzantské oddíly pod velením Namesse Kamsarakana, aby uzavřeli Esetin chrám a zahájili v Núbii evangelizaci. V roce 535 zasvětil biskup Theodor chrám, tehdy již změněný na kostel, svatému Štěpánovi.

Poprvé byl ostrůvek Fílé ohrožen v roce 1902 po dokončení první Asuánské přehrady. Od té doby býval deset měsíců v roce zaplavován vodami stoupajícího Nilu.

Vždy po vypuštění nádrže rozkvetly na ostrově zasvěceném bohyni Eset načas květiny a objevili se turisté. V roce 1907 se námořní důstojník, spisovatel a člen Francouzské akademie Pierre Loti plavil na pozvání chedíva po řece. Po spatření tohoto zázraku byl zcela u vytržení. Již tehdy se hovořilo o dalším zvýšení přehrady, což by mělo pro ostrůvek katastrofální následky. Jako by prorokoval, co se stane o 60 let později, varoval ve Smrti Fílé: "Angličané zvednou Nilskou přehradu o dalších šest metrů. Esetina svatyně se tak zcela potopí, většina antických núbijských chrámů bude rovněž pod vodou a horečky zachvátí celou zem. Ale když to umožní založit úrodné bavlníkové plantáže!" Když se na počátku šedesátých let rozhodlo o výstavbě Vysoké asuánské přehrady, Fílé hrozilo, že navždy zmizí ve vodách Násirova jezera. Navíc eroze způsobené každodenními změnami hladiny vody mohly celý komplex definitivně odsoudit k záhubě.

Ovšem díky zásahu UNESCO byly památky na Fílé zachráněny. Všechny stavby byly kvádr po kvádru rozloženy a znovu sestaveny na sousedním ostrůvku Agilkija. Usir ze svého zaplaveného hrobu i nadále dohlíží na Eset, která mu pomohla dosáhnout věčného života a zůstala mu ve všech časech věrná.

Záchrana komplexu na ostrůvku Fílé trvala od roku 1972 do roku 1980. Ostrůvek Agilkija ležící 300 metrů od původního místa byl upraven tak, aby na něj mohly být umístěny všechny památky. Ostrov byl zvětšen a změnil se i jeho tvar, by se co nejvíce přiblížil topografii Fílé. Stavby byly nejprve izolovány od vody provizorní 15 metrů vysokou nepropustnou stěnou. Pak byly jednotlivé kvádry očíslovány, rozebrány, převezeny a znovu sestaveny v novém areálu.


Neratov v Orlických horách - Pieta a sv. František Xaverský

17. března 2017 v 23:54 | Lady In Brown |  Drobné sakrální památky
Pieta

Socha Piety se nachází při žluté turistické trase vedoucí z Neratova na Mezivrší, přibližně 700 metrů západně od autobusové zastávky pod kostelem.

GPS souřadnice: 50.2143494 N, 16.5425875 E




Sv. František Xaverský

Socha sv. Františka se nalézá mezi památnými modříny při výjezdu z Neratova na Orlické Záhoří (severoseverovýchodně), na okraji lesa, 300 metrů od zastávky autobusu.

GPS souřadnice: 50.2170556 N, 16.5530556 E



Bledulky coby modelky (1)

17. března 2017 v 23:22 | Lady In Brown |  Fotografování
Dnes, protože se udělalo trochu hezky, když jsem se vracela z nákupu, jsem zašla vyfotit bledulky nedaleko od nás. Nabízím je tentokrát v makru a krajině, další režimy budou v následujících článcích.













Fotogalerie Provence (IV)

16. března 2017 v 22:53 | Lady In Brown |  La Provence

















Včielka

14. března 2017 v 23:53 | Lady In Brown |  Hitparáda songů

Na oslavě svátku a narozenin

14. března 2017 v 23:46 | Lady In Brown |  Jak žiji
Odjakživa jsem se ráda stýkala s lidmi o dvě generace staršími. Poslouchat jejich vyprávění, jak to bývalo za jejich mládí, to je lepší než televize. Jenže postupně odcházejí a když se člověk potřebuje na ledacos z historie zeptat, nebývá už koho. Ale dneska jsem si to zase užila.

Ráno jsem byla na Mši Svaté na Bořitavě, což je osada patří pod sousední obec Studené. Bylo to letos poprvé, protože přes zimu cesta tam nebyla projetá a když konečně průjezdná byla, náš pan farář byl někde mimo farnost. Na Studeném v kostele jsem byla naposledy na Štěpána.

Bývá nás tam pět a půl, a to v podstatě doslovně. Já jsem tam se svou pomalu, ale jistě se blížící čtyřicítkou nejmladší. Z těch (pra)babiček je nejmladší 70 let, dvěma nejstarším letos shodně bude 86. A právě jedna z nich slavila toto krásné jubileum včera, společně se svátkem. A tak jsme se u ní sešly kromě jedné paní všechny, které jsme na Mši Svaté byly, popřály jsme, přiťukly si, zazpívaly Aby nás Pán Bůh miloval a Živijó, živijó, pojedly a popily, a hlavně popovídaly. Mezi starými lidmi mi kolikrát bylo mnohem lépe než mezi vrstevníky, a nejinak tomu bylo i dnes. Vyfotila jsem je všechny na památku (oslavenkyně je ta s kytičkou), pak jsem si postupně se všemi udělala selfie, a vyfotila jsem také krásné kytičky nejrůznějších druhů, které oslavenkyně dostala. Zkrátka, byla to příjemně strávená hodina s lidmi, které mám ráda a kterých si vážím pro jejich upřímnost, veselost a smysl pro humor.














Modlitba ve stáří

12. března 2017 v 16:07 | Lady In Brown |  Duchovní perly
Sv. František Saleský (1567 - 1622)

Pane, Ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.
Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.
Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.
Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval.
Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat - ale Ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.
Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.
Netroufám si prosit, abys mi dal Dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.
Také se neodvažuji prosit o lepší paměť - ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.
Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.
Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo Ďáblovo.
Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný Dar, abych se také o nich dovedl zmínit.
Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale Tobě, Pane, to říkám - bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.
Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel.
Ale Ty, Pane, říkáš: "Kdo věří ve Mne, tomu narostou křídla jako orlovi."
Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej Ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě Ty ještě povoláš.
A k tomu mi dej všechnu sílu srdce.

Amen.

Čtyři roky

11. března 2017 v 23:48 | Lady In Brown |  Fotografování
Dnes uběhly čtyři roky ode dne, kdy jsem si ze Žamberka přivezla svůj vytoužený vlastní fotoaparát Samsung WB250F, růžové (oficiálně červené) barvy plus smartphone. Neměla jsem však k němu paměťovou kartu, kterou jsem za pár týdnů dostala jako dárek od kamarádky k narozeninám.

Za ty čtyři roky jsem nadělala přes 40 000 fotografií. Ve svých fotozačátcích, které se datují na 6. září 2011, bych si nikdy nepomyslela, že to, co mělo být původně malým koníčkem, přeroste v koně a posléze v závislost, která stále stoupá. Z legrace říkám, že bych se obešla spíš bez mobilu než bez foťáku. Už mnohokrát se mi vymstilo, že jsem ho neměla s sebou, a to mě naučilo brát si ho i tam, kde je velká nepravděpodobnost, že bych mohla něco fotit, popř. je počasí k tomu málo vhodné. Ale mám lehoučký kompakt, naprosto skladný, takže no problem.

Jsem hrozně ráda, že mám tak nádherný a z mého laického hlediska vynikající fotoaparát. V prodejně mi řekli, že je poloprofesionální, a myslím, že je to znát. Je pravda, že bych si někdy ráda vyzkoušela zrcadlovku, ale jinak jsem ráda za svůj malý přístroj, který se všude vejde. Protože však už není na trhu, nevím, co bych dělala, pokud by se porouchal tak, že by už nešel opravit, nebo by oprava nebyla rentabilní.

Vždycky jsem v zásadě byla proti úpravě fotek a při množství, které nadělám, bych se musela zbláznit. Držím se toho, že chci-li něco fotit, chci to mít zachycené tak, jaká byla realita, ne to potom nějak přikrášlovat. Používám také program na úpravu fotek, ale pouze co se velikosti týká nebo pokud do ní potřebuji vložit text. Jiné úpravy nedělám, protože je neumím, stejně jako neovládám teorii fotografie. Chci fotit tak, aby to mělo srdce a duši, abych tam měla zachycené všechno, co mě zaujalo. Blíží se jaro, takže námětů bude jistě více než dost.

Protože jsem obrovská patriotka svých rodných Orlických hor, staly se i mou specializací, místem, které fotím nejraději. Ale nevyhýbám se ničemu krásnému, zejména přírodě, zvířátkům, krásným výtvorům člověka. A v poslední době velice ráda fotím BW fotografie (černobílou klasiku). Používám také makro, akvarel a olejomalbu a západ slunce, někdy také panoramatické snímky.


Kaple Panny Marie Rokytnice v Orlických horách - Údolíčko

11. března 2017 v 14:35 | Lady In Brown |  Kostely a kaple
Kaple Panny Marie v Údolíčku se nachází těsně při silnici II/319 z Bartošovic v Orlických horách do Rokytnice v Orlických horách v nadmořské výšce cca 678 metrů. Kaple byla postavena roku 1868, v letech 1999 - 2000 opravena díky darům bývalých německých obyvatel z Panského Pole a okolí, Česko-německému fondu budoucnosti a městu Rokytnice v Orlických horách, které je vlastníkem kaple.

V roce 2000 byla kaple vysvěcena královéhradeckým biskupem Karlem Otčenáškem. Z bezpečnostních důvodů je část mobiliáře uchovávána na jiném místě. Od 19.4.2011 je chráněna jako kulturní památka ČR.





Vitamínové hody (1)

10. března 2017 v 18:46 | Lady In Brown |  Gastrokoutek
Abych tu pořád neuváděla jenom sladké recepty, nabízím Vám také něco slaného.

Slaninové mozzarellové závitky

150 g lahůdkové cibule (bílé), 1 stroužek česneku, 650 g různě barevných paprikových lusků, 10 černých oliv, 8 lžic olivového oleje, 100 ml bílého vína, 2 lžíce bylinkového octa, 1/2 svazečku oregana, špetka cukru, sůl, pepř, 2 mozzarelly po 125 g, 32 plátků anglické slaniny (asi 250 g), 1 hlávka římského salátu, 2 lžíce klíčkového oleje

Cibuli oloupíme a nakrájíme na kolečka. Česnek oloupeme a nasekáme najemno. Paprikové lusky omyjeme, vykrojíme semeníky a nakrájíme na proužky. Vše s olivami podusíme 4 minuty na rozpáleném olivovém oleji a zalijeme vínem a octem. Pod pokličkou dusíme dalších 6 minut.
Oregano omyjeme, osušíme a otrháme lístky. Několik lístků odložíme stranou, ostatní nasekáme nadrobno a smíchám s cukrem, solí a 6 lžícemi olivového oleje. Zeleninu vyjmeme z pánve, promícháme s oreganovou zálivkou a uložíme asin a hodinu do chladničky.
Mozzarellu nakrájíme na 8 dílů, které obalíme dvěma plátky šunky. Závitky zpevníme párátky a uložíme do chladu.
Salát rozdělíme na talíře. Navršíme na něj paprikovou směs. Závitky ze všech stran opečeme na oleji a položíme na zeleninu. Posypeme lístky oregana.



Rybí špízy se zeleninou

300 g žlutých paprik, 1 cibule, 4 lžíce slunečnicového oleje, 600 g rybího filé, sůl, pepř, 16 třešňových rajčat, 1 tenčí cuketa, 2 lžíce hladké mouky, 100 ml smetany, 1 lžíce sekané petrželky

Papriky omyjeme, pečlivě očistíme a pokrájíme na menší kostky. Cibuli oloupeme a posekáme najemno.
Rozehřejeme jednu lžíci oleje a zesklovatíme na něm cibuli. Přidáme pokrájenou papriku a na slabém ohni dusíme přibližně po dobu 20 minut.
Mezitím filé omyjeme, osušíme, osolíme, opepříme a nakrájíme na kostky velikosti soust.
Třešňová rajčata a cuketu omyjeme. Cuketu pak ještě očistíme a nakrájíme na plátky silné zhruba jeden a půl centimetru.
Plátky cukety, jednotlivá třešňová rajčátka a na kostky nakrájenou rybu střídavě napichujeme na špízy. Každý z nich lehce poprášíme hladkou moukou.
V pánvi mezitím rozehřejeme asi 3 lžíce slunečnicového oleje, na němž pak po dobu přibližně 10 minut opékáme rybí špízy, přičemž je čas od času otočíme, aby byly opečeny ze všech stran.
Na kostky pokrájené papriky rozmixujeme a protřeme sítem. Tento základ vmícháme do smetany a necháme přejít varem, poté okořeníme a vmícháme nadrobno nasekanou petrželku. Omáčku podáváme k rybím špízům samostatně. Pokud ji připravíme s červenou paprikou, bude výraznější.

Můj rýmovník se má k světu

10. března 2017 v 17:26 | Lady In Brown |  Z bylinkové zahrádky
V polovině ledna jsem si z jedné návštěvy přivezla lístek a řízek rýmovníku. Lístek sice brzy pustil kořínky, ale záhy začal hnít a odešel docela. Naproti tomu ten stonek dlouho a dlouho nechtěl kořínky ukázat, leč nakonec se přece jen uráčil. Když povyrostly a bylo jich víc, přemístila jsem ho do malého květináčku, kde se mu evidentně daří. Nové malé lístečky nahoře raší...

Před pár dny jsem kdesi na netu četla, že se mají banánové slupky namočit na 24 hodin do vody a výluhem se mají rostliny zalévat, prý je tam mnoho minerálních látek. Tak jsem to zrovna zkusila a milý rýmovník zalévám banánovou vodou. Dalším tipem bylo nasypat do květináče čaj z pytlíku a zalévat přes něj, prý se také nějaké minerály do hlíny vyluhují. To jsem udělala dneska, tak uvidíme, jak to bude rýmovníku svědčit.




Strašidelný mlýn pod Zakletým

10. března 2017 v 10:37 | Lady In Brown |  Fotografování
Na úpatí hory Zakletý (991 m) nad Říčkami v Orlických horách se u řeky Říčky, v nadmořské výšce 690 metrů nachází krásná chaloupka - Strašidelný mlýn. Protože je to v lese, kde je stále takové příšeří, působí to skutečně takovým strašidelným dojmem.


Děkuji za Vaši návštěvu na mém blogu a potěšíte mě, vrátíte-li se dříve či později opět.