Dej každému dni šanci, aby se mohl stát tím nejkrásnějším ve Tvém životě.

Nádhera mého života... Asi tušíte, o čem bude tento blog...ano, správně, o všech radostech a nádherách mého života. Osobně se považuji za nejšťastnějšího člověka na světě. Najdete zde všechno, co mě více či méně zajímá a co tvoří můj život, s jedinou výjimkou, a tou jsou Orlické hory. Věnovala jsem jim samostatný blog, který najdete pod tímto odkazem: Po západu slunce... Potěšíte mě, když se budete vracet a nalézat zde inspiraci pro svůj život.

Vaše Lady In Brown






Tříkrálová sbírka 2017 a Tříkrálový koncert

9. ledna 2017 v 0:38 | Lady In Brown |  Akce kulturní a jiné
Tedy letos byla Tříkrálovka, co se mé rodné obce týká, fakt famózní a plná nepříjemných překvapení. Nejprve jsem si musela vyžádat dispens od naší koordinátorky, co se týká termínu, protože pro hradeckou diecézi byl nejzazší termín stanovený na 12. ledna, a já musela plánovaný termín 7.1. kvůli jiným akcím kluků, kteří se mnou chodí, zrušit. Dispens jsme bez problémů dostali a zdálo se, že hlavní starostí bude udržet koledníky zdravé do 14.1. Počasí, bohužel, neovlivním, i kdybych sebevíc chtěla. Letos jsem měla naplánované poprvé skupinky dvě. Horní část měli odchodit kluci, s kterými jsem chodila od druhého ročníku (mimochodem, letošní je u nás jubilejní, desátý!). Dolní část já se svou sestřenicí a dcerou další sestřenice. Jenže...

Mezi svátky mi plány na dvě skupinky zhatil náběh na zápal plic jedné členky mé skupinky. Jelikož je to dítě první třídou povinné, nebylo absolutně myslitelné, aby s námi chodila, to bych si nevzala na svědomí ani u těch starších, ačkoliv z toho byla velice zklamaná, protože se hodně těšila. Vypadalo to tedy, že budeme opět v jedné skupince chodit celé Sobkovice. Mezitím jsem si já stačila zařídit pořádné nachlazení.

Na Nový rok mi Ondra, vedoucí z druhé skupinky, přišel říct, že na onu sobotu čtrnáctého mají program mimo bydliště, takže ze tří by zbyl jeden. A velký malér byl na světě. V pondělí jsem jela na Charitu, abych si vyžádala ještě nějaké Charitní aktuality, aby se dostalo na všechny, a hlavně poradit se o vzniklé nezáviděníhodné situaci. Odcházela jsem s tím, že bude-li nutné, vypomohou nám koledníci z Letohradu. Ovšem v téhle době chřipkových epidemií myslím, že sami byli/budou rádi, když bude mít jejich rajón kdo odchodit.

Večer za mnou Ondra přišel do knihovny zeptat se, jak to tedy vyřešíme. No, bádali jsme nad tím více než hodinu. Protože jsem nechtěla dělat Tříkrálovku ve dvou dnech, navrhl mi termín, v podstatě jediný možný kvůli jejich aktivitám a jiným okolnostem, v pátek šestého, přímo na slavnost Zjevení Páně (Tří králů). Nechtělo se mi do toho, přiznávám. Mám zkušenost za těch deset let, že sobota je nejlepší...je na to dost času, protože se vychází ráno, můžeme si dát třeba dvouhodinovou obědovou pauzu a stále se odpoledne chodí za světla, je také větší šance, že se lidé zastihnou doma. Nakonec jsem tedy kapitulovala. Původní termín 14.1. se ukázal posléze nevhodným i z důvodu konání tradičního setkání seniorů naší obce, které začíná ve dvě hodiny, což by znamenalo, že bychom možná tak do půl druhé museli obejít celou vesnici, abychom lidi, kteří tam chodí, zastihli doma.

Neměla jsem ještě vytištěné plakáty, ale protože bych je tam dala jen pár dní před termínem, nebyla jsem z toho moc nadšená. Nakonec jsem je dávala na tabuli a do obchodu až ve čtvrtek, poslední den před koledováním, kdy jsem to pojistila ještě vyhlášením obecním rozhlasem.

A pak už nadešel ten kýžený pátek. Všichni víme, jaké počasí bylo...a u nás na horách to nebylo nic příjemného. Ostrý, mrazivý vítr, teplota pod bodem mrazu, chvílemi silné sněžení. Prostě nejhorší počasí za několik posledních let...ačkoliv přede dvěma lety si vzpomínám, že silně pršelo, a to je sníh ještě lepší varianta. Tehdy nás rozvážel náš starosta, což nám hodně pomohlo.

Se Simčou jsme, vybaveny aktualitami, cukry, kalendáři, křídou a také pozvánkami na výše zmíněné setkání seniorů, vycházely z knihovny kolem čtvrt na tři. Musím říci, že ač sama, odzpívala písničku nádherně a nepotřebovala mou pomoc, což oceňuji tím spíš, že chodila poprvé.

Hned na třetí štaci se vyskytl problém na mé straně. Šly jsme k sestřenici mého tatínka do kopce po schodech, které nebyly proházené. Já byla hodně nastrojená a tím, jak jsem se zadýchala, dostala jsem astmatický záchvat. Svou roli v tom zřejmě sehrál i mrazivý vzduch. Funěla jsem jak lokomotiva, ale přesto jako by mi zkolabovaly plíce. Nějakou chvíli to trvalo, ale vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že mám v kapse sprej, abych ho použila. Bohu díky se mi brzy ulevilo a mohly jsme pokračovat.

Kousek dál jsem si v jednom statku fotila koníky a kačenky nebo možná husy, ne však bílé, jak je ponejvíce známe. Bylo to úžasné, jen to brodění se ve sněhu nebylo příjemné. Cestou jsme dostávaly spoustu ovoce a sladkostí, které jsme si večer rozdělily...každá jsme toho měla plnou taštičku.

Na jednom místě jsme po kolena zapadaly do sněhu. Nebylo to nic příjemného, protože to hodně vyčerpá. Také kvůli sněhu jsme si pak musely udělat velkou zacházku od jednoho domu ke druhému. Ale pěkně to ubývalo, takže jsme v pohodě stihly poslední autobus nahoru před pátou hodinou. Během čekání na něj dole u továrny se silně rozchumelilo. Nebylo by pěkné jít nahoru pěšky, protože nás tam ještě čekala školka (dům se šesti byty, kde dříve bývala škola a školka, proto má toto u nás vžité pojmenování), bytovka a byty na obecním úřadě. Zastavily jsme se ještě v jednom domě, kde jsme odpoledne začínaly, ale nikoho jsme nezastihly ani tehdy, ani teď. Mezitím volal Ondra, že už jsou hotovi. Jsou to kluci šikovní, takže byli hotoví dřív než my. Za chvíli jsme se tedy sešli u kostela, kde mi předal pokladničku a průkazku a poreferoval, co a jak. Mrzelo mě, že na jednom místě byli vyhnáni. Raději bych byla u toho, ale co naplat. Rozloučili jsme se a on šel domů. My pokračovaly do bytovky a na obec a posléze do knihovny, abychom si rozdělily dobrůtky plus zbylé cukry a kalendáře. Vzala jsem obě pokladničky domů a pomalu se vydala nahoru na kopec.

Musím říci, že jsem byla ráda, že je to nejnamáhavější za námi. Jak jsem ještě nebyla doléčená z toho nachlazení, nebylo mi dobře a únava byla silně znát. Přiznávám, že teď jsem byla mnohem unavenější po půl vesnici než jiné roky po celé. Dlouho jsem se nemohla zahřát, a to ani ve vytopené místnosti, protože posledních několik měsíců mám s tímto dost značné potíže. Chvílemi mě citelně mrazilo... Na Facebooku jsem zastihla naši koordinátorku, tak jsem jí poslušně zahlásila, že máme odchozeno. Bylo poznat, že je překvapená... Než jsem šla spát, dala jsem si horkou sprchu a pak jsem padla do postele. Koledovat v tomto počasí je náročné i pro dospělé, natož pro děti. Včera jsem se v kostele dozvěděla, že včera v sousední Nekoři děti koledovaly při -22 °C. To už vážně smekám. Nevím, kolik bylo v pátek u nás, ale řekla bych tak do mínus deseti. Rychle jsem tedy usnula a tvrdě spala až do rána.

Každoročně bývá v České televizi Tříkrálový koncert moderovaný Janem Čenským a Martinou Kociánovou. Letos jsem se dívala poprvé. Účinkovali např. Boni Pueri, Spirituál kvintet (s mou oblíbenou vánoční písničkou Bim bam, o níž jsem nevěděla, že pochází z jejich pera) nebo Věra Martinová. V mezičase se představovaly některé projekty, kde Tříkrálová sbírka pomohla a pomáhá. Nakonec přišel na pódium také Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, a ředitel Charity ČR, Lukáš Curylo. Za dobu trvání koncertu se po telefonu a DMS vybralo téměř jeden a čtvrt milionu korun, což je úžasné. Koncert byl moc pěkný; jsem ráda, že jsem ho viděla. Kdo ho promeškal, zde je odkaz do videoarchivu ČT.

Dnes dopoledne mě v knihovně čeká rozpečetění pokladniček a veškerá potřebná byrokracie s naší místostarostkou. S výsledkem se přihlásím někdy později. Loni jsme vykoledovali 10 390,- Kč, kolikpak to asi bude letos? Ještě se nám nestalo, abychom vybrali méně než předešlý rok. Pro srovnání, první rok to bylo čtyři a čtvrt tisíce.

A tady přikládám jednu naši společnou selfie se Simčou:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdenka Zdenka | Web | 9. ledna 2017 v 7:18 | Reagovat

Verunko, to jste to měli letos opravdu náročné ;-)  :-) Mě říkala kamarádka, že u nás chodili v sobotu a k nám zase nikdo nedorazil....a to už tu 4 roky bydlím a nic :-(

2 Veronika Veronika | E-mail | Web | 9. ledna 2017 v 12:30 | Reagovat

[1]: Tak to je zvláštní. Pokud víš, kdo u Vás má TS na starosti, můžeš se s ním domluvit, aby k Vám zašli. Jinak peníze můžeš poslat jako DMS nebo na účet, ještě je čas. Jsem chvíli doma z rozpečeťování, tak jsme letos vybrali o trochu míň než loni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji za Vaši návštěvu na mém blogu a potěšíte mě, vrátíte-li se dříve či později opět.