Dej každému dni šanci, aby se mohl stát tím nejkrásnějším ve Tvém životě.

Nádhera mého života... Asi tušíte, o čem bude tento blog...ano, správně, o všech radostech a nádherách mého života. Osobně se považuji za nejšťastnějšího člověka na světě. Najdete zde všechno, co mě více či méně zajímá a co tvoří můj život, s jedinou výjimkou, a tou jsou Orlické hory. Věnovala jsem jim samostatný blog, který najdete pod tímto odkazem: Po západu slunce... Potěšíte mě, když se budete vracet a nalézat zde inspiraci pro svůj život.

Vaše Lady In Brown






Knihy, které mě zaujaly (1)

13. ledna 2017 v 23:50 | Lady In Brown |  Knihy, časopisy a knihovna
Nedávno jsem se rozhodla, že v této rubrice budu zveřejňovat i knížky, které mě zaujaly. Původně jsem uvažovala pouze nad knižními novinkami, ale nakonec jsem se rozhodla, že to budou knížky ze tří kategorií:

1) zajímavé knihy, které jsem už přečetla
2) zajímavé knihy, které teprve hodlám číst
3) knižní novinky, které mě upoutaly.

Dnes Vám tedy představím tři knížky z první kategorie, které mají jednoho společného jmenovatele, a tím je opuštěný kocourek jakožto hlavní hrdina knihy.


Vicki Myron, Brett Witter: Dewey, kocour z knihovny, který okouzlil celý svět

Jedno chladné zimní ráno jde Vicki, vedoucí malé iowské knihovny, vybrat ze schránky vrácené knihy a objeví v ní droboučké, na kost promrzlé kotě, které tam někdo předešlou noc vhodil. Vytáhne zubožené zvířátko z hromady těžkých svazků, a jakmile se jí schoulí do náruče, je rozhodnuto. Kocourek, pojmenovaný Dewey podle slavného amerického knihovníka, se stane trvalým inventářem knihovny. Jak moc může nějaké zvíře ovlivnit osudy lidí? A dokáže opuštěné kotě změnit život jedné malé knihovny, pozvednout tradiční americké městečko a nakonec se ještě proslavit po světě? Deweymu se to rozhodně podařilo. Postupně si získal srdce velkých i malých čtenářů - ať už to byla postižená holčička na vozíčku, osamělý starý pán, jemuž nedávno zemřela manželka, nebo spolek genealogů, kteří se v knihovně pravidelně scházeli na schůze. Jeho jedinečný dar umožnit lidem zapomenout na starosti se projevil i v případě samotné Vicki. Protože ani ona neměla v životě zrovna na růžích ustláno. Zažila ztrátu rodinné farmy, manželství s alkoholikem, měla vážné zdravotní problémy a při tom všem ještě sama vychovávala dceru. I jí Dewey pomohl najít životní rovnováhu a dívat se na věci s nadhledem. Devatenáct let rozdával radost svým nadšením, laskavostí, skromností (tedy alespoň na kočičí poměry) a především svým šestým smyslem, díky němuž uměl přesně odhadnout, kdo ho v danou chvíli potřebuje nejvíc. Jeho sláva se šířila od města k městu, od jednoho amerického státu ke druhému a nakonec pronikla do celého světa, jak dokládá skutečnost, že si ho přišla nafilmovat delegace až z Japonska. O zázračném kocourkovi vycházely články v novinách, návštěvnost knihovny rostla, a s tím i dotace od městské rady. Z Deweyho se vyklubalo něco víc než pouhý roztomilý zvířecí kamarád; pro obyvatele obyčejného farmářského městečka v srdci Spojených států, které se právě zvolna vzpamatovávalo z nejhorší krize ve své historii, se stal zdrojem pýchy a hrdosti. Když v roce 2006 zemřel, oplakávaly ho doslova tisíce lidí. Avšak jeho odkaz žije dál, jak dokládá tato kniha, která se po vydání stala okamžitě světovým bestsellerem. Prodalo se jí kolem milionu výtisků, práva koupilo téměř třicet zemí a jeho osud zaujal natolik, že se chystá i filmová verze. Jeho příběh totiž dokazuje, že pocit sounáležitosti mezi lidmi ani laskavost kupodivu v dnešním bláznivém světě dosud nevymřely.


Kdysi jsem si tuto knihu objednala jako členka Knižního klubu. Když jsem se v září 2015 stala u nás knihovnicí, chtěla jsem ji objednat do naší knihovny, leč už nebyla k sehnání. Zaregistrovala jsem se tedy, abych dostala upozornění, pokud bude naskladněna. Ale najednou se naskytla možnost koupit ji v Chocni. Nechtělo se mi ani věřit, že bych ji zčistajasna sehnala, a to u nás na okrese. Má radost však, bohužel, trvala příliš krátce a přišlo mi mailem oznámení, že už není skladem. Hodné paní prodavačky mi však doporučily knížky, o kterých budu psát níže, a o nichž jsem do té doby vůbec nevěděla. Nabídly mi je právě pro ten společný kocouří jmenovatel. A tak jsem nakonec vzala je...nicméně za nějaký čas byl Dewey opět na malou chvíli na skladě a jen díky rychlé reakci se mi povedlo ho do knihovny získat. Jsem za to moc ráda a nikdo z lidí, kteří ho četli, pro tuto knížku neměl nic jiného než slova chvály. U mě je kladná reakce dána nejen tím, že je to moc krásně napsáno, nebo tím, že jako knihovnice už na to všechno, co Vicki popisuje, nahlížím jinak, ale také, a možná hlavně tím, že jsem velká milovnice koček, i když už momentálně doma žádnou nechováme. Náš poslední kocourek se těžce nemocný ztratil ze dne na den v lednu 2015 a od té doby už se neukázal. Takže pro milovníky koček je toto v podstatě povinná literatura.



James Bowen: Kocour Bob

Optimisticky laděná kniha přibližuje přátelství mezi mladíkem a kocourem. Autor má za sebou zkušenosti z drogové závislosti, které se po letech dokázal zbavit. Jednoho dne na chodbě domu, v němž bydlí, najde kocoura, a když se o něj ani po několika dnech nikdo nepřihlásí, ujme se ho. Pojmenuje ho Bob a začne ho brát s sebou na svá veřejná představení po londýnských ulicích, kde si vydělá jako muzikant. Život potulného hudebníka s sebou nese nemalá rizika, autor se dostane do konfliktu se zákonem, občas se setkává s agresivními lidmi, dvakrát se mu Bob v davu málem ztratí, ale nakonec vše dobře dopadne.


Když jsem v listopadu 2015 přijela do Chocně pro obě knížky o Bobovi, řekla mi paní prodavačka, že kdyby mi je neschovaly, první díl bych neměla, protože už byl vyprodaný. Byla jsem tedy moc ráda, že se tak stalo, protože číst druhý bez prvního je k ničemu. Dle mého je to jako autobiografie mnohem autentičtější. Autor střízlivě popisuje svůj život na londýnských ulicích, pouliční hraní, potíže, které měl při prodeji časopisu, který bezdomovci prodávali, stejně jako postupné odvykání závislosti na drogách, v němž mu byl Bob nápomocný. Je to jiný typ knihy než Dewey, ale společnou mají tu pomoc zvířete potřebnému člověku.




James Bowen: Svět podle Boba

Pokračování úspěšného titulu Kocour Bob. Autor doplňuje další příhody a zážitky a vypráví, jak mu nečekaná popularita proměnila život - a to nejen pozitivně. V závěru líčí, jak probíhalo vydání jeho první knihy, která měla v Anglii nesmírný úspěch - dlouhé fronty na autogramiádách, zájem médií. Pro autora to znamenalo i finanční soběstačnost a zároveň usmíření a obnovení kontaktů s rodiči. Pěkná a upřímná kniha o přátelství mezi mužem a kocourem, podaná bez přehnaného sentimentu.


Byla jsem ráda, že si mohu přečíst oba díly hned po sobě. Člověk je celý dychtivý vědět, co ti dva spolu zase zažili. Další kniha ještě nebyla přeložena do češtiny, ale doufám, že se jí také dočkáme.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdenka Zdenka | Web | 14. ledna 2017 v 9:38 | Reagovat

Už jsem četla hodně knížek o kočičkách, ale tyhle ještě néé, budu to muset napravit a v knihovně se po nich podívat ;-)  :-)

2 Veronika Veronika | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 20:57 | Reagovat

[1]: Určitě nebudeš litovat. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji za Vaši návštěvu na mém blogu a potěšíte mě, vrátíte-li se dříve či později opět.