Dej každému dni šanci, aby se mohl stát tím nejkrásnějším ve Tvém životě.

Nádhera mého života... Asi tušíte, o čem bude tento blog...ano, správně, o všech radostech a nádherách mého života. Osobně se považuji za nejšťastnějšího člověka na světě. Najdete zde všechno, co mě více či méně zajímá a co tvoří můj život, s jedinou výjimkou, a tou jsou Orlické hory. Věnovala jsem jim samostatný blog, který najdete pod tímto odkazem: Po západu slunce... Potěšíte mě, když se budete vracet a nalézat zde inspiraci pro svůj život.

Vaše Lady In Brown






Čištění pokladniček po Tříkrálovce, den první

29. ledna 2017 v 18:57 | Lady In Brown |  Jak žiji
Po každé Tříkrálovce je potřeba vrácené pokladničky vyčistit a zavázat, aby byly připravené k použití pro další ročník. Jelikož orlickoústecká Charita je v tomto ohledu největší v diecézi, s téměř 600 pokladničkami, není to žádná malá práce to udělat. Ale s Ivou, maminkou naší koordinátorky, jsme už po léta sehraný tým, takže nám to jde pěkně od ruky a stále se snažíme inovovat a zlepšovat svou práci.

Letos jsme tedy začaly v pondělí, 23.1. Kromě pokladniček z Jablonného nad Orlicí, které můj spolužák přivezl ve středu, a těch, které zůstávají u asistentů, jsme měly už všechny. Čištění spočívá v první řadě v tom, aby se, pokud tam ještě je, odstranila nálepka s razítkem příslušného úřadu městského/městyse/obecního. Někdy se odstraní při rozpečeťování, někdy ne. Pokud tam jsou, je to na nás, abychom je odstranily. Někdy stačí jednou trhnout, aby byla pokladnička čistá, jindy to trvá...jako např. letos u pokladniček z Ústí nad Orlicí. Na ně jsme musely použít i nožík, abychom odstranily ze samolepicích etiket tu lepicí vrstvu, která na pokladničce držela jak přibitá. A jelikož ústeckých pokladniček bylo 55, nebyla to žádná sranda. Naštěstí podobných "zdržovaček" nebylo mnoho. Stalo se mi však dvakrát to, co poprvé asi přede dvěma nebo třemi lety...totiž, že jsem v pokladničce našla peníze. Stávat by se to nemělo, ale prostě se stalo. V jedné byla stovka, za malou chvíli ve druhé dvě; jedna byla z Letohradu, druhá z Českých Heřmanic. Tehdy poprvé to byla jednou stovka, podruhé dokonce tisícovka.

Druhou fází je zkontrolovat, zda tělo pokladničky nebo víko neutrpěly během Tříkrálovky takovou škodu, že by se musely vyřadit a nahradit novými. Podle předpisů nesmí být pokladnička poškozená. Často jsme proto řešily, jestli ta která už je "ťuklá" natolik, že se musí vyhodit nebo to ještě můžeme nechat. Přesto jsme jich ale patnáct vyřadit musely. V tom případě se vezme nová pokladnička, nalepí se na ni červenobílé logo Charity Česká republika a číslo pokladničky, které se přelepí izolepou.

Na Charitě jsou vždycky tak hodní, že dostaneme oběd, a to nemluvím o konvi pečeného čaje a sušenkách. Prostě si nás tam po všech stránkách hýčkají. Do oběda jsme vyčistily a prohlédly všechny pokladničky. K obědu jsme tentokrát měly polévku se strouháním, holandský řízek s kaší a mrkvový salát. Bylo to moc dobré. Protože v pondělí bylo Zdeňka, slavil jeden kolega, který na Charitu nedávno nastoupil jako technicko-hospodářský pracovník, svůj svátek. Z toho důvodu přinesl obrovskou krabici zákusků, které jsme jedli ještě druhý den. Takže jsem ke kafíčku z kávovaru, oslazenému tříkrálovým cukrem z loňského roku měla prima větrník...ten já moc ráda, dokonce bych snad mohla říci, že to je můj nejoblíbenější zákusek.

Po obědě jsme s Ivou nakráčely zase dolů (pracujeme totiž v suterénu budovy), s tím, že začneme se zavazováním pokladniček. To se dělá tak, že se malou dírkou ve víčku provlékne provázek (cca půl metru dlouhý bohatě postačí). Oba konce si omotáme kolem prstu, aby nepřišly do závitu, a pokladničku zašroubujeme. Každá pokladnička má pod závitem dvě protilehlá ouška. Tím, které je blíže oné dírce na víčku, se jeden konec protáhne a zaváže na nejméně tři uzlíky. Přes oba volné konce přijde potom samolepka s razítkem příslušného úřadu v dalším ročníku TS.

Pracovaly jsme a pracovaly, ale Iva, protože se tento týden stará o starou tetu, musela dříve odejít. Ještě krátce předtím jsme však v koutě našly jeden a půl krabice od banánů nevyčištěných pokladniček. Po Ivině odchodu jsem tedy nechala vázání a čistila ten zbytek. Šlo to naštěstí moc dobře, takže jsem tím nemusela strávit víc času než bylo nezbytně nutné. Před třetí hodinou jsem odcházela na vlak, protože jsem za hodinu měla čtenářský kroužek a potom knihovnu. Ještě jsem se stavila v květinářství a koupila si domů trojhyacint, který se mi začíná konečně rozvíjet.

Naše pracovní prostředí s "pracovním" nepořádkem

Tady v těch krabicích čekají pokladničky na zavázání...

...a tyto už jsou zavázané. Banánovky jsou pro tento účel super v tom, že se do jedné vejde rovný tucet pokladniček, a to tak, aby tam zbylo i trošičku místa na manipulaci s nimi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji za Vaši návštěvu na mém blogu a potěšíte mě, vrátíte-li se dříve či později opět.