Dej každému dni šanci, aby se mohl stát tím nejkrásnějším ve Tvém životě.

Nádhera mého života... Asi tušíte, o čem bude tento blog...ano, správně, o všech radostech a nádherách mého života. Osobně se považuji za nejšťastnějšího člověka na světě. Najdete zde všechno, co mě více či méně zajímá a co tvoří můj život, s jedinou výjimkou, a tou jsou Orlické hory. Věnovala jsem jim samostatný blog, který najdete pod tímto odkazem: Po západu slunce... Potěšíte mě, když se budete vracet a nalézat zde inspiraci pro svůj život.

Vaše Lady In Brown






Tříkrálovka se blíží!

1. prosince 2016 v 16:10 | Lady In Brown |  Jak žiji
V naší malé horské vesničce mám kromě jiného na starosti i Tříkrálovou sbírku (TS) - jako asistentka i vedoucí skupinky. Pro další ročník, který budeme chodit 7. ledna 2017, jsem se rozhodla zkusit postavit dvě skupinky. Nejsme totiž velcí počtem obyvatel, ale jsme dost dlouhá vesnice, navíc se slušným převýšením, protože se nacházíme v hřebenové části hor.

Protože bydlím úplně nahoře, začínali jsme vždycky u nás a sestupovali do "nižších pater", odkud nás obvykle někdo odvezl zpátky nahoru. Pro letošek mám tedy v plánu s tou novou skupinkou, kterou bude tvořit moje školou povinná sestřenice a od další sestřenice dcera, obejít dolní polovinu obce, která je početně mnohem menší, a moji letití Tři králové - tři bráchové, dostanou na starost vršek.

Po několik let už jezdím na Charitu takzvaně čistit pokladničky, když celá akce skončí. Jsme na to dvě; maminka koordinátorky TS pro Oblastní Charitu Ústí nad Orlicí, a já. Za ty roky jsme už dokonale sehraná dvojka; nicméně stále cizelujeme a vylepšujeme náš postup.

Nejprve je zapotřebí odstranit z pokladniček zbytky pečetí (etiket s razítkem úřadů měst, městysů a obcí, a provázků, jimiž je tělo pokladničky svázáno s vrškem). Důležité je také zkontrolovat, že v pokladničce nezbyly žádné peníze, což se nám před asi třemi roky stalo dvakrát během krátké chvíle. V jedné byla stovka, v druhé dokonce tisícovka. Dalším krokem je opětovné zapečetění. Předem nastříhané provázky provlékneme malým otvorem ve víčku pokladničky, víčkem pokladničku uzavřeme a zavážeme za postranní ouško nejméně na tři uzlíky. Provedeme kontrolu čísla pokladničky a charitního loga, není-li moc poničené, a můžeme odložit do banánové krabice, které jsou pro tento účel úplně nejideálnější. Do jedné se jich vejde dvanáct, což je pěkné číslo.

Náš systém jsme zdokonalily tak, že si ke každé krabici napíšeme čísla pokladniček v ní se nacházejících. Na úplný konec se totiž řadí pokladničky od jedničky vzhůru a přehrabovat více než pět set pokladniček dá zabrat. Věřte, že někdy z toho obě máme hlavu tzv. "v pejru". Hledáme nějaké konkrétní číslo, prolezeme všechno, co tam máme, více než jednou...a pořád nic, až se ve chvíli, kdy už boj vzdáme se slovy: "...však se někde objeví...", ukáže tam, kde jsme dříve minimálně třikrát obě hledaly. Na kus papíru, který se nalepí na víko banánovky, napíšeme, jaká čísla obsahuje, protože některé obce nebo města si pokladničky nechávají, proto není vždycky přímá řada čísel.

Tato práce zabere vždycky několik dní...ale ten pocit, když vidíme dovrchu vyrovnané banánovky ve sklepě Charity, připravené na další ročník. Ten pocit je skoro nesdělitelný lidskými slovy.

O pár let méně jezdím na Charitu pomáhat s přípravami, což je mnohem komplikovanější, neboť je neskutečné množství věcí, které jsou k tomu zapotřebí. Ústeckoorlická Charita to má náročnější v tom, že má nejvyšší počet skupinek v diecézi Hradec Králové. Neznám letošní čísla, protože rok od roku se to mírně mění, ale pokud se dobře pamatuji, loni bylo cca 536 skupinek.

Obyčejně tyto přípravy, ve fázi, kdy se jich už účastním i já, začínají tím, že mám před sebou desítky krabic, mimochodem velice šikovných krabic co do rozměrů, neboť se ideálně hodí pro upečené cukroví, naplněných tzv. hospodským cukrem, který je plněn v chráněných dílnách v Zábřehu. Je nutné ho rozvážit na jednotlivé pytlíky, které se pak dávají skupinkám. Za loňský rok jsem rozvážila 200 kg tohoto bílého zlata, a to nebylo pro všechny skupinky, jelikož do měst, kde je skupinek třeba i několik desítek, se posílají celé krabice a místní asistenti se o rozdělení sami postarají. Tato fáze mě čeká zítra.

Dalším artiklem jsou malé kartičkové kalendáře. Napočítá se jich padesát, zagumičkuje - a další se už nepočítají, pouze se přiloží vedle a přidává se nebo ubírá podle výšky "komínku". Do zvláštní "kapsičky" se dávají dárky pro asistenty. Letos jsem takto balila propisku s logem Charity, PF 2017, krásný poznámkový blok asi ve třech motivech, s magnetem pro uchycení na ledničku a dokud byly, tak placky z loňského XX. charitního plesu.

K tomu se přidají Charitní aktuality, které obšírně popisují práci Charity v předešlém roce (nyní to tedy bude 2016), průkaz vedoucího skupinky se záměry TS, kdyby se někdo po cestě ptal, nač se peníze použijí, abychom uměli adekvátně odpovědět, posvěcená křída a někdy i další věci, které nejsou každý rok stejné. Např. loni to byly koruny pro krále, igelitové tašky pro asistenty a několik samolepek, které se měly použít v případě bílých dveří, kam nejdou napsat iniciály.

Pro samotné koledníky se každý rok přidávají dárky. Většinou je jich tolik, že na skupinku můžeme počítat se čtyřmi. Bývají různé - např. multifunkční šátky nebo gelové polštářky pro nahřívání.

Kromě tohoto všeho je zapotřebí každému asistentovi doručit veškeré dokumenty, které bude potřebovat pro zapečetění i odpečetění pokladničky na příslušném úřadě. Toto se zpravidla posílá předem poštou, protože to není závislé na tom, kdy ostatní věci přijdou z Hradce z diecézní Charity.

Letos jsem kromě toho také psala adresy obecních aj. úřadů, kam se rovněž posílají Charitní aktuality, PF a dopis s poděkováním za spolupráci. Je až neskutečné, co toho je. Také jsem plnila obálky, které se posílají do různých nadací, firem, institucí a soukromým osobám, které podporují Charitu. Byly to tucty a tucty obálek... Další mou prací byla příprava desek na setkání zaměstnanců ústeckoorlické Charity, které se bude konat za týden v Ústí nad Orlicí. Má nás tam být kolem stovky, což bude velice zajímavé a moc se na to těším. Kvůli nedostatku času jsem to už všechno nestihla, takže mě to zřejmě čeká na dodělání zítra.

Musím popravdě říci, že čím déle tuto práci dělám, tím víc ji miluji a jsem za ni vděčná. Dobrovolníci tvoří na Charitě důležitou složku jejich práce a mnoho činností by bez nich nebylo myslitelných. Takže už se jen jednou vyspím a zase tam pojedu a budu mít pocit dobře vykonané, konkrétní práce, která pomůže mnoha potřebným lidem v našem regionu. Zítra i v dalších dnech se pokusím nashromáždit nějaký fotomateriál, abyste si to dovedli lépe představit. Je to takový sympatický, veselý blázinec, i když na tom děláme třeba ve třech, čtyřech, protože se nesmí nic zapomenout, aby se kvůli nějaké maličkosti nemuselo jezdit znovu na druhý konec okresu...připravené věci se potom totiž rozvážejí jednotlivým asistentům.

Tříkrálové sbírce zdar!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji za Vaši návštěvu na mém blogu a potěšíte mě, vrátíte-li se dříve či později opět.