Dej každému dni šanci, aby se mohl stát tím nejkrásnějším ve Tvém životě.

Nádhera mého života... Asi tušíte, o čem bude tento blog...ano, správně, o všech radostech a nádherách mého života. Osobně se považuji za nejšťastnějšího člověka na světě. Najdete zde všechno, co mě více či méně zajímá a co tvoří můj život, s jedinou výjimkou, a tou jsou Orlické hory. Věnovala jsem jim samostatný blog, který najdete pod tímto odkazem: Po západu slunce... Potěšíte mě, když se budete vracet a nalézat zde inspiraci pro svůj život.

Vaše Lady In Brown






Být tátou, to je něco!

12. prosince 2016 v 19:58 | Lady In Brown |  Pro-life
Když se muž stane otcem, jeho život dostává nový rozměr, nic není jako dřív. Přicházejí pocity jako radost, hrdost, zodpovědnost a mnohé další.

KDYŽ SE VÁM NARODILO PRVNÍ DÍTĚ, JAK SE ZMĚNIL VÁŠ ŽIVOT?

Jirka, 37 let: Jednalo se o možná nejkrásnější změnu v životě. Už jsem neměl zodpovědnost pouze za sebe, své zájmy a koníčky, ale před ně jsem stavěl starost o nejmenšího člena rodiny. Péče o něj vyžadovala hodně energie, ale více než povinnost to byla radost.

Hugo, 67 let: Když se narodil můj první syn, což bylo více jak před čtyřiceti čtyřmi lety, tak jsem to prožíval po "studentsky" - tři sta kilometrů od místa zrodu. Telegram mne tehdy zastihl až večer na koleji a pak následovala velká oslava s kamarády. Druhý den jsem se pak pod okny porodnice snažil pochopit a vstřebat ten pocit lidského štěstí a zázraku. Jinak se můj život zpočátku příliš otcovstvím nezměnil. Bylo třeba pokračovat ve studiu. Povinnosti otce nejdřív nahrazovala matka a obojí prarodiče, a to i při narození druhého potomka, dcery. Další děti už pak přicházely do vlastního bydlení a rodinného života, který jsem se okamžitě po studiu snažil zabezpečit. Leč k prvnímu synovi si dnes dělám jisté výčitky a mám pocit dlužníka.

Karel, 47 let: První dítě bylo pro mě pocitově největší změnou v životě, která mi přinesla v jistém smyslu definitivní ztrátu svobody. Hned po svatbě jsem to tak nepociťoval. Bylo to velmi náročné, ale krásné a objevné. V noci jsem s manželkou vstával ke kojení, pomáhal jí uspávat, přebaloval, pral a žehlil plínky. Syn rostl a uměl pořád nové věci a já byl jak u vytržení a jsem dodneška.

Honza, 27 let: Bylo to jako kdybych se octl ve světě, o kterém jsem slyšel, ale ve kterém jsem nežil a najednou v něm stojím. Každý krok je nový a mění můj život. Musím dobře volit směr, kterým se v tom "novém" světě s dítětem vydávám, protože v něm nejdu sám, ale vedu mou ženu a mou dceru.

David, 76 let: Je to už čtyřicet let, takže je těžké si na to vzpomínat. Měl jsem radost. Začala nová fáze našeho manželství. Už jsme nebyli jen pár, ale rodina. Je to nyní podobné s vnoučaty. Máme z nich radost, ale konstatujeme, že stačí krátké návštěvy. Bůh moudře svěřil malé děti mladším lidem.

Roman, 55 let: Můj život se změnil velmi. Přišel nový člen rodiny a bylo třeba si na něj zvyknout. Zpočátku jsem nevěděl, co mám vůbec s dítětem dělat. Do života vstoupily dosud neznámé starosti, ale i radosti, a také jsem začal přebudovávat vztah k manželce a způsob komunikace.

Jan, 65 let: Je to už hodně dávno a byla docela jiná doba. Neexistovaly třeba pleny na jedno použití. Víc než po roce manželství se nám narodil syn. Žili jsme na faře, daleko od rodičů a příbuzných, takže narození dítěte zásadně změnilo náš život. Skončila sladká doba líbánek a začala starost o dítě, na níž jsem se snažil jako otec co nejvíc podílet - zajišťováním chodu domácnosti i pravidelným vozením děťátka v kočárku, aby žena měla také čas na sebe. Byl jsem tedy "uvázaný", ale v pozitivním smyslu; náš vztah se s příchodem dítěte upevnil, stali jsme se rodinou. Vzpomínám si, jak hrdě jsem kráčel po ulici vedle manželky, před sebou kočárek. Byli jsme na to pyšní, že jsme tři.


Z informačního oběžníku Hnutí pro život ČR
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Děkuji za Vaši návštěvu na mém blogu a potěšíte mě, vrátíte-li se dříve či později opět.