Dej každému dni šanci, aby se mohl stát tím nejkrásnějším ve Tvém životě.

Nádhera mého života... Asi tušíte, o čem bude tento blog...ano, správně, o všech radostech a nádherách mého života. Osobně se považuji za nejšťastnějšího člověka na světě. Najdete zde všechno, co mě více či méně zajímá a co tvoří můj život, s jedinou výjimkou, a tou jsou Orlické hory. Věnovala jsem jim samostatný blog, který najdete pod tímto odkazem: Po západu slunce... Potěšíte mě, když se budete vracet a nalézat zde inspiraci pro svůj život.

Vaše Lady In Brown






Hřbitov v Letohradě

Sobota v 22:32 | Lady In Brown |  Hřbitovy
Hřbitov v Letohradě se nachází jihozápadně od centra města, v nadmořské výšce okolo 400 metrů, pod kaplí sv. Jana Nepomuckého na Kopečku. Přístup z Václavského náměstí je buď zámeckým parkem, nebo se pokračuje Komenského ulicí a odbočí se vlevo do Svatojánské ulice (modrá nebo červená turistická značka).

V den, kdy jsem následující fotografie pořizovala, bylo zataženo, proto jsem se rozhodla fotit v BW režimu. Na první fotografii je hrob rodičů P. Karla Výprachtického, který mě křtil.

GPS souřadnice: 50.0352597 N, 16.4933075 E

























 

Dětský hlas

Sobota v 21:13 | Lady In Brown |  Pro-life
Dnes se v Církvi slaví slavnost Zvěstování Páně. U nás v České republice se v tento den modlíme za úctu k počatému životu. Kdysi jsem někde četla nádhernou básničku, kterou nenarozené dítě promlouvá ke své mamince, tak Vám ji zde nabízím.

DĚTSKÝ HLAS

K.Kapoun

Maminko, ty mě nechceš?
Necháš mě zemřít, než se narodím?
Vždyť ani nevíš, jsem-li dcera nebo syn.
A což jsem z lásky nevzešel? Jen vzpomeň,
jak vyznávalas lásku komusi.
Tma chodila jak noční hlídka kolem,
milence nikdo vidět nemusí.

Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že máš příliš malý byt?
Mohu se jenom v koutku přikrčit.
Však tolik lidí spalo kdysi venku,
když z domu zbyly trosky tesklivé!
Maminka skryla dítě pod halenku
a vyšla ze sklepa jak z jeskyně.

Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že vezmu si víc lžiček?
Vždyť já bych z odrobinek jenom žil,
jak žije vrabec prosebníček.
Natrhal bych si lesních ostružin.
Za války kdysi jedli lidé kořínky
a matka přece dala dítě do plínky.

Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že uberu ti krásy?
Já si tě celou přemaluji jen.
A jestli trochu krásy nasbírám si,
zhlížej se ve mně každý den,
jak v dítěti se zhlíží matka,
nemusíš ani hledět do zrcátka.

Maminko, ty mě nechceš?
A co když budeš chtít vody podat
a osamělá marně zvoláš stokrát?
A co když zmenšíš se na stařenku,
kdo se tě zeptá: Maminko, co je ti?
Kdo s tebou, třeba chromou, půjde venku?
A komu umřeš jednou v objetí?

Maminko, ty mě nechceš?
Tak rád bych spatřil nejhezčí dva šperky,
zlaté slunko a pozlacený měsíček.
Tak rád bych viděl sýkorky a čejky,
když vykukují z hnízd jak z jesliček.
Tak rád bych viděl růži, oblak, nebe
a nejvíc tebe, maminko má, tebe.

Maminko, ty mě nechceš?
Bojíš se, že tatínka mít nebudu?
Můžeš mi lhát, že odešel nám do války,
že výstřel roztrhl vás jak pár holubů,
že zanechal ti dopis, brož a korálky.
Nepřiznávej se, že jste se rozešli.
Až půjdeš do práce, tak dáš mě do jeslí.

Maminko, ty mě nechceš?
Snad najdu proti rakovině lék,
i proti stárnutí, a začnu nový věk.
Popluji k hvězdám na kosmické lodi.
Pro kmín ti půjdu pěšky, jak se chodí.
Kosmický světáček už budu snad.
Domů se vrátím s tebou polaskat.

Říkej mi táto

Středa v 23:16 | Lady In Brown |  Hitparáda songů

 


Jarní úklid v knihovně

20. března 2017 v 23:04 | Lady In Brown |  Knihy, časopisy a knihovna
Asi každá hospodyňka teď, s přicházejícím jarem a blížícími se Velikonocemi, bude drhnout, smýčit a gruntovat. A na mě to čekalo i v knihovně. Před týdnem jsem si umyla okno, které bylo za celou zimu pořádně špinavé, takže když jsem přes ně někdy fotila, bylo to dost znát. Hned pod knihovnou se totiž nacházejí parcely, na kterých se staví nové domečky, takže o prach a všelijaké nečistoty tam vážně není nouze.

Když jsem však vytáhla hadr na leštění, zjistila jsem, že to něco k nastříkání na umytá okna zůstalo doma na botníku. Takže se to muselo odložit až na dnešek. Jednou vodou jsem stáhla i podlahu, kterou jsem sice myla nedávno, ale teď k jaru je všude bláta, písku a nejrůznější špíny, takže nebylo vůbec od věci ji umýt ještě jednou.

Po dnešním dokončeném úklidu jsem se věnovala běžné agendě a potom časopisům, s jejichž evidencí konečně, po téměř půl roce, finišuji. Mám jich tam čtyři stovky, takže to nebyla žádná sranda. Ale teď už stačí srovnat je pěkně do regálu a doufat, že se najde někdo, kdo si je půjčí.

A na závěr přikládám pár záběrů:

Část časopisů v archivačních boxech...



...umyté a vyleštěné okno (doufám, že tak dlouho vydrží)...

...vlevo mám různé svíčky, svícny a aromalampu...

...vpravo část našeho vlastního fondu, konkrétně beletrie pro dospělé, která však jednou, jak doufám, skončí hezky úhledně naskládaná v regálu...





O smíchu

20. března 2017 v 20:33 | Lady In Brown |  Od života do života

Hladkoun leopardí

18. března 2017 v 20:45 | Lady In Brown |  Oceánografie
HLADKOUN LEOPARDÍ - TRIAKIS SEMIFASCIATA

Hladkou leopardí, nazývaný také žralok leopardí, je nepřehlédnutelným a dosti hojným obyvatelem většiny zálivů táhnoucích se podél pobřeží severní Kalifornie ve Spojených státech.

Má velice atraktivně zbarvené, protáhlé tělo s řadou tmavých skvrn a sedlovitých ploten, vynikajících výrazně ze základního šedohnědého zbarvení. Nápadné zbarvení z něj také dělá jednoho z nejoblíbenějších chovanců veřejných akvárií. Všechny ploutve má rozloženy způsobem charakteristickým pro moderní žraloky, ale na rozdíl od jiných druhů nemusí být v neustálém pohybu, aby mohl dýchat. Ve skutečnosti je dosti líný. Má malé, zašpičatělé zuby, které používá k chytání velice různorodé kořisti. Za potravu mu slouží ryby, rybí jikry, krevety, krabi a měkkýši.

Každý rok se hladkouni leopardí stěhují ze zátok při pobřeží do vzdálenějších vod mírného pásma severozápadního Pacifiku. Potápěči a kajakáři je mohou pozorovat nad písčitým nebo bahnitým dnem na vzdálenějších místech pobřeží. Hladkoun leopardí je neškodný, ale vzhledem k tomu, že žije společensky a stěhuje se v početných hejnech, bývá často chytán v obrovském množství.

V době dosažení dospělosti bývají samci menší než samice, ale časem je o něco přerůstají. Samice rodí každé jaro až 24 mláďat.

Fotografie: Zivazeme.cz


Fílé, zázrak zachráněný z vody

18. března 2017 v 10:14 | Lady In Brown |  Egyptologie
Fílé byl ostrov na Nilu. Zázrak vzkříšený člověkem 20. století, který jej předtím přivedl na pokraj záhuby.

Ostrov Fílé, pyšně se rozkládající před prvním nilským kataraktem, byl téměř 400 metrů dlouhý a 135 metrů široký. Ostrov se nalézal v okrajové části Egypta, jak naznačuje i jeho jméno, které je řeckým přepisem egyptského paalek, "hranice". Jeho pamětihodnosti se datují do ptolemaiovské a římské doby.

Na místě starší svatyně bohyně Eset nechal panovník Ptolemaios Filadelfos vystavět velký Esetin chrám, který patřil mezi nejkrásnější stavby své doby. Toto magické místo bylo doslova prodchnuto přítomností hrdinů egyptské mytologie. Na částečně zatopeném ostrůvku Bigga jižně od Fílé se totiž nacházel jeden z abatonů - míst, na které dopadly části Usirova těla a na něž nesměla vkročit noha smrtelníka. Místní označení Fílé, Kasr Amas al-Wogud, "zámek Amase al-Woguda", je zase inspirováno hrdinou Tisíce a jedné noci Amasem al-Wogudem, který podle egyptské verze následoval svou milou až do této rajské zahrady.

Největší rozkvět ostrova nastal v 1. stol. po Kr. Dlouho to byl také ostrůvek odporu vůči křesťanství. Esetin kult, který v římské době nabyl na významu, přitahoval až do druhé poloviny 5. stol. zástupy poutníků mířících sem z nejvzdálenějších koutů Říše. Chudí i mocní přicházeli vzdát bohyni úctu.

Na reliéfech v Traianově kiosku, který sloužil jako stanoviště posvátné bárky při náboženských procesích, se nechal sám císař zpodobnit, jak vzdává úctu Esetě, Usirovi a Horovi. Na začátku 6. stol. vyslal císař Justinián byzantské oddíly pod velením Namesse Kamsarakana, aby uzavřeli Esetin chrám a zahájili v Núbii evangelizaci. V roce 535 zasvětil biskup Theodor chrám, tehdy již změněný na kostel, svatému Štěpánovi.

Poprvé byl ostrůvek Fílé ohrožen v roce 1902 po dokončení první Asuánské přehrady. Od té doby býval deset měsíců v roce zaplavován vodami stoupajícího Nilu.

Vždy po vypuštění nádrže rozkvetly na ostrově zasvěceném bohyni Eset načas květiny a objevili se turisté. V roce 1907 se námořní důstojník, spisovatel a člen Francouzské akademie Pierre Loti plavil na pozvání chedíva po řece. Po spatření tohoto zázraku byl zcela u vytržení. Již tehdy se hovořilo o dalším zvýšení přehrady, což by mělo pro ostrůvek katastrofální následky. Jako by prorokoval, co se stane o 60 let později, varoval ve Smrti Fílé: "Angličané zvednou Nilskou přehradu o dalších šest metrů. Esetina svatyně se tak zcela potopí, většina antických núbijských chrámů bude rovněž pod vodou a horečky zachvátí celou zem. Ale když to umožní založit úrodné bavlníkové plantáže!" Když se na počátku šedesátých let rozhodlo o výstavbě Vysoké asuánské přehrady, Fílé hrozilo, že navždy zmizí ve vodách Násirova jezera. Navíc eroze způsobené každodenními změnami hladiny vody mohly celý komplex definitivně odsoudit k záhubě.

Ovšem díky zásahu UNESCO byly památky na Fílé zachráněny. Všechny stavby byly kvádr po kvádru rozloženy a znovu sestaveny na sousedním ostrůvku Agilkija. Usir ze svého zaplaveného hrobu i nadále dohlíží na Eset, která mu pomohla dosáhnout věčného života a zůstala mu ve všech časech věrná.

Záchrana komplexu na ostrůvku Fílé trvala od roku 1972 do roku 1980. Ostrůvek Agilkija ležící 300 metrů od původního místa byl upraven tak, aby na něj mohly být umístěny všechny památky. Ostrov byl zvětšen a změnil se i jeho tvar, by se co nejvíce přiblížil topografii Fílé. Stavby byly nejprve izolovány od vody provizorní 15 metrů vysokou nepropustnou stěnou. Pak byly jednotlivé kvádry očíslovány, rozebrány, převezeny a znovu sestaveny v novém areálu.


Neratov v Orlických horách - Pieta a sv. František Xaverský

17. března 2017 v 23:54 | Lady In Brown |  Drobné sakrální památky
Pieta

Socha Piety se nachází při žluté turistické trase vedoucí z Neratova na Mezivrší, přibližně 700 metrů západně od autobusové zastávky pod kostelem.

GPS souřadnice: 50.2143494 N, 16.5425875 E




Sv. František Xaverský

Socha sv. Františka se nalézá mezi památnými modříny při výjezdu z Neratova na Orlické Záhoří (severoseverovýchodně), na okraji lesa, 300 metrů od zastávky autobusu.

GPS souřadnice: 50.2170556 N, 16.5530556 E



Bledulky coby modelky (1)

17. března 2017 v 23:22 | Lady In Brown |  Fotografování
Dnes, protože se udělalo trochu hezky, když jsem se vracela z nákupu, jsem zašla vyfotit bledulky nedaleko od nás. Nabízím je tentokrát v makru a krajině, další režimy budou v následujících článcích.













Kam dál

Děkuji za Vaši návštěvu na mém blogu a potěšíte mě, vrátíte-li se dříve či později opět.